Příběh

Byl při vědomí, ale nemohl říct jediné slovo

Když byl pan Štefan na začátku roku přijat do Chronicare v Brně, nacházel se ve velmi závažném zdravotním stavu. Přestože vnímal své okolí, nebyl schopen se pohybovat ani komunikovat. Dýchání, výživa i každodenní péče byly plně závislé na zdravotnickém týmu.

Pro člověka, který je při vědomí, ale nemůže dát svému okolí najevo své potřeby, přání nebo pocity, představuje každý den mimořádnou psychickou i fyzickou zátěž. Právě proto byla součástí péče nejen léčba a rehabilitace, ale také hledání cest, jak mu postupně vracet možnost spojení se světem kolem sebe.

Na oddělení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče začal pan Štefan znovu nacvičovat polykání, komunikaci i další základní dovednosti. Každý nový pokrok, ať už šlo o navázání kontaktu s okolím nebo zvládnutí další běžné činnosti, znamenal důležitý krok vpřed.

Velkou oporou mu byla jeho rodina, která ho po celou dobu pravidelně podporovala a sdílela s námi radost z každého zlepšení. Díky kombinaci odborné péče, rehabilitace a vlastní vytrvalosti se jeho zdravotní stav postupně zlepšoval.

Po čtyřech měsících mohl být přeložen blíže svému domovu k dalšímu doléčení a rehabilitaci, kde nadále pokračuje v dosahování dalších pokroků. Jeho příběh ukazuje, jak zásadní význam může mít následná intenzivní péče v období, kdy pacient znovu získává schopnosti, které většina z nás považuje za samozřejmé.